A pak jsem ji šel hledat.

Venku ale hustě pršelo, na nebi se neustále blýskalo, hromy hřměly hlasitě a hlasitě... Z těchto blesků, z tohoto hromu se žena strašně bála.

Životní příběh...

Obchodník se vrátil domů z cesty. A zjistil, že jeho syn je zcela mimo kontrolu. Co dělat? Musíte syna nějak vychovat. Ale jak?

Otec po pečlivém přemýšlení přišel na toto: vykopal před domem sloup a po každém synově nešvaru do tohoto sloupu zatloukl hřebík.

Uplynul nějaký čas... A na sloupu nezůstalo žádné místo pro život – byl celý pobitý hřebíky.

Tento obrázek zachytil fantazii mého syna.

Lev spal pod stromem. Najednou mu Myška přejela po těle. Probudil se a chytil ji. Myška ho začala žádat, aby ji pustil dovnitř; Ona řekla:

- Když mě pustíš dovnitř, udělám ti dobře.

Lev se smál, že myška slíbila, že mu udělá dobro. Ale přesto ji nechal jít. Poté lovci lva chytili a přivázali provazem ke stromu. Myš slyšela lví řev, přiběhla, žvýkala provaz a řekla:

"Pamatuješ se, smál ses, nemyslel sis, že bych ti mohl udělat něco dobrého, ale teď vidíš, že dobro může přijít z myši."

Podobenství. Jak najít přátele

Dívka dorazila do vesnice, kde nikoho neznala. Stěžovala si tátovi:

- Nudím se. Nikdo se se mnou nechce kamarádit. Jak mohu najít přátele?
- Kolem je spousta přátel. Vyjdi na ulici, dcero, a podívej se blíž.- řekl.

Dívka vyšla na ulici - nikdo tam nebyl. Šla do pole. Vidí hříbě běžící. Spěchal jsem to dohnat, ale nestihl jsem to. Zpod keře vyskočil zajíc. Spěchala ho chytit, ale nechytila ​​ho. Viděl letět holubici a běžel za ní, ale kdekoli. Holubice odletěla. Dívka viděla slunéčko sedmitečné, natáhla ruku - a... chytila ​​ji.

- Nech mě jít!- zeptala se beruška.

Dvě vesla

Podobenství s významem byla vždy používána k výuce a výchově dětí. Moudré rady podané zajímavou, stručnou a pohádkovou formou se totiž mnohem lépe vnímají a pamatují. Proto jsou podobenství pro děti úžasná účinný lékškolení a rozvoj. Moudrost obsažená v podobenstvích, podaná jednoduchým a poutavým způsobem, učí děti samostatně myslet a nacházet řešení problémů. Dobré podobenství rozvíjí v dětech fantazii a intuici, pomáhá jim také přemýšlet o svém chování a uvědomovat si vlastní chyby. Tyto krátké příběhy dětem vysvětlí, že vždy lze najít mnoho způsobů, jak vyřešit jeden problém a že život se nedělí jen na černobílý, zlý a dobrý.

Jak pomáhat lidem

Učiteli, sbohem. "Budu se toulat a pomáhat lidem," řekl mladý muž, když vstoupil do učitelova domu.
- Jak dlouho odejdeš? - zeptal se učitel.
- Na dlouhou dobu! Možná navždy. Chci sloužit lidem a dělat je šťastnějšími! - vykřikl hrdě student.
- Jsi jediný muž v rodině, naděje své matky a babičky. S kým je necháš? - podivil se učitel.
"Nějak přežijí," odpověděl student. - Sám jsi nás učil, že hlavní věcí v životě je přinášet lidem štěstí.
- Máš pravdu. Pro tohle ale nemusíte chodit daleko. Nejprve udělejte radost těm, kteří jsou blízko vás, pak k vám přijdou ti, kteří jsou daleko, - poradil starý učitel.

Kdo má čistší ruce?

Do dílny slavného sochaře přišli studovat dva studenti. Učitel jim řekl: „Nejdřív se musíte naučit pracovat s kamenem. Mám na dvoře velký blok kamene, abyste měli rovnoměrné plochy, na které se večer vrátím tvoje práce." Poté sochař předal studentům nástroje a odešel.
- Nebudu dělat nudnou práci. Takovou hrubou práci zvládne každý zedník. „Chci být sochařem, ne kameníkem,“ řekl jeden student.
"Není ostuda se v práci potit, když to vezmeš dobrovolně," řekl druhý student a dal se do práce.
První student odešel a celý den odpočíval. Vrátil se až večer, když byla veškerá práce hotová.
Později přišel učitel a aniž by se podíval na práci, požádal studenty, aby ukázali ruce. Ruce prvního studenta byly čisté a dobře upravené. Druhý měl na rukou mozoly, odřeniny a kamenný prach.
"Teď si umyju ruce, učitelko," řekl a začervenal se.
"Není třeba si mýt ruce," poznamenal učitel.
"Čistota je ta nejlepší krása," řekl první student a hrdě se podíval na své růžové ruce.
- Ruce lenocha jsou čisté jen na pohled. Ty ruce jsou opravdu čisté,“ řekl sochař a ukázal na zaprášené ruce druhého studenta. „Pracovali celý den a veškerou práci dělali poctivě.

Naučte se ptát

Do šperkařské dílny přišli dva mladí šperkaři.
- Již jste obdrželi titul mistra, ale skutečného mistrovství je dosaženo prostřednictvím zkušeností. Není ostuda nevědět, je ostuda se neučit,“ řekl jim hlavní klenotník.
"Na učení není nikdy pozdě," souhlasil jeden mladý mistr. Pocházel ze stavařské rodiny a na šperkařské škole pouze spolupracoval polodrahokamy.
"Nemusíš učit orla létat," zamumlal druhý. Byl synem klenotníka a raného dětství Viděl jsem, jak byly zpracovány drahokamy. Jeho otec kvůli nemoci zavřel dílnu. Mladý muž snil o tom, že znovu otevře otcovu dílnu, jakmile se postaví na nohy.
Oba mladí mistři tvrdě pracovali. Postupně se jim začala svěřovat náročná práce. Oba odvedli skvělou práci. Mladý klenotník z rodiny stavitelů se neustále vyptával. Nejčastěji se ptal na složitosti výroby jedinečných šperků, které vyráběli staří mistři. Druhý mladý mistr se nikdy nezeptal. Překvapeně řekl svému příteli:
- Proč se pořád ptáš? Jste mistr, ne student.
"Neuč se, dokud nebudeš starý, ale studuj, dokud nezemřeš," odpověděl mladý muž se smíchem.
Jednoho dne hlavní klenotník pověřil řemeslníka z rodiny stavitele, aby vyrobil diamantový náhrdelník.
- Proč jsi mi nedal tento rozkaz? Vím lépe, jak pracovat s diamanty! - zvolal druhý mladý pán uraženě.
- Pokud se vyskytnou potíže, tento mladý muž se určitě poradí a nezničí práci. A vy se bojíte zeptat. Nebojte se, že nevíte, nebojte se, že se nenaučíte. Jinak se nestanete skutečným mistrem,“ vysvětlil hlavní klenotník.

Podobenství pro děti o úctě k matce

První boháč města uspořádal oslavu na počest narození svého syna. Byli pozváni všichni urození měšťané. Pouze matka bohatého muže na dovolenou nepřišla. Bydlela daleko ve vesnici a zjevně nemohla přijet. U příležitosti této nádherné akce byly na centrálním náměstí města prostřeny stoly a pro všechny bylo připraveno občerstvení. Na vrcholu svátku zaklepala na boháčovu bránu stará žena zahalená závojem.
- Všichni žebráci dostanou jídlo na centrálním náměstí. "Jdi tam," přikázal sluha žebrákovi.
"Nepotřebuji pamlsek, jen mě nechte minutu koukat na dítě," zeptala se stará žena a pak dodala: "Jsem také matka a také jsem kdysi měla syna." Nyní žiji dlouho sám a mnoho let jsem svého syna neviděl.
Sluha se zeptal majitele, co má dělat. Bohatý muž se podíval z okna a viděl špatně oblečená žena, přikryté starou dekou.
- Vidíš, tohle je žebračka. Vyžeň ji,“ přikázal rozzlobeně sluhovi. - Každý žebrák má svou matku, ale nemohu jim všem dovolit, aby se dívali na mého syna.
Stařena začala plakat a smutně řekla sluhovi:
- Řekněte majiteli, že přeji svému synovi a vnukovi zdraví a štěstí, a také řekněte: “ Kdo si váží vlastní matky, nebude proklínat cizí".
Když sluha sdělil slova staré ženy, boháč si uvědomil, že za ním přišla jeho matka. Vyběhl z domu, ale jeho matka nikde.

Listy a kořeny

Syn své rodiče již delší dobu nenavštěvuje. Byl to bohatý obchodník, majitel obrovský obchod a žil ve velkém městě. Každý měsíc syn posílal svým rodičům peníze a o svátcích dárky. Matce a otci se samozřejmě po synovi stýskalo a často ho zvali na návštěvu. Ale ve všední dny byl syn zaneprázdněn v obchodě a o svátcích hodoval s přáteli - stejnými urozenými obchodníky.
Vše bylo v pořádku, dokud mu zloději nezapálili obchod. Zloději byli chyceni a uvězněni, ale obchodníkovi to nijak neusnadnilo. Jeho obchod a sklady se zbožím vyhořely do základů.
Obchodník šel za bankéřem, aby si půjčil peníze na stavbu nového obchodu, a řekl:
- Nepůjčuji peníze chudým lidem. Nechci, aby šli do vězení za nesplacení dluhu.
Všichni jeho přátelé také odmítli obchodníkovi pomoci.
V tu chvíli dostal obchodník dopis od svého otce:
"Synu, slyšeli jsme o tvém neštěstí." A z vysokého stromu padají listy ke kořenům".
Obchodník ničemu nerozuměl, ale přesto se rozhodl jít navštívit své rodiče, které mnoho let neviděl. Smutné, že vstoupil dům rodičů. Matka byla zaneprázdněná, nevěděla, jak přimět syna, aby si sedl, ani čím ho nakrmit, a otec přinesl tašku plnou peněz. Stařec dal peníze ohromenému obchodníkovi a řekl:
- Synu, tady jsou peníze, které jsi nám poslal, a také moje úspory. Neboj, nakrmíme se sami. Hlavní věc je, nezapomínejte, že jsme vaše kořeny, a vraťte se k nám častěji.

Dětské podobenství o nejtěžším úkolu

Děti jsou navrženy tak, aby se každou minutu snažily učit nové věci. Zajímá je vše tajemné a neznámé. Někdy však může být obtížné pochopit složité životní problémy. Podobenství obsahují odvěkou moudrost generací, filozofické úvahy a užitečné rady. Jednoduchý pohádkový jazyk bude dětem srozumitelný. Krátká podobenství pro děti pomáhají rozvíjet myšlení, paměť a vnímání, jsou v podstatě učitelem, který v dětech pěstuje lásku, slušnost, mírumilovnost - duchovní krásu. Hlavní věc je, že podobenství nám říkají, že život je mnohostranný, prostorný a vždy lze najít mnoho možností, jak se dostat z jakékoli současné situace.

Dva velvyslanci

Král vyslal dva velvyslance na přátelskou návštěvu do sousední země.
"Podívejte se, jestli naši sousedé plánují válku proti nám," nařídil král velvyslancům.
Velvyslanci byli dobře přijati, ubytováni v nejlepších pokojích, krmeni bohatými večeřemi a zváni na plesy.
Velvyslanci se vrátili a začali králi vyprávět o své cestě.
-Neboj se, králi. Naši sousedé jsou milí a pohostinní,“ řekl s úsměvem první velvyslanec. - Byli jsme přijati jako nejdražší hosté. V životě jsem nezkusil taková jídla jako tam: pečená mořská příšera, rajská jablka, slavičí jazýčky ve vinné omáčce. Dostali jsme sto jídel a sto vín, jako králové.
Velvyslanec dlouho vypisoval, co jedl a pil v sousedním království. Poté se slova ujal druhý velvyslanec:
- Naši sousedé plánují válku. Naléhavě potřebujeme shromáždit armádu a posílit hranice. Za prvé, každý den jsme nebyli krmeni podle hodnosti. Naservírovali nám sto jídel a každému sto vín, abychom více jedli a méně se rozhlíželi. Za druhé nás všude doprovázel zástup královských přátel, ale byli to vojáci, soudě podle jejich chování. Za třetí, byla nám ukázána jedna nová továrna na zbraně. V rozhovoru jsem slyšel, že je to pátá rostlina, a uvědomil jsem si, že jsou tam další čtyři. Rostlina byla velká, větší než kterákoli z našich rostlin.
Velvyslanec dlouho mluvil o všem, co viděl a slyšel. Král odměnil druhého velvyslance a nařídil mu, aby se připravil na válku, a král řekl prvnímu velvyslanci:
- Hloupý mluví o tom, co pil a jedl, chytrý o tom, co viděl a slyšel..

Podobenství pro děti o schopnosti se radovat

Maria ze všeho nejvíc milovala květiny. U domu měla malou zahrádku. Jaké květiny v této zahradě nerostly! Vykvetly z brzké jaro až do pozdního podzimu a potěšil všechny kolem.
Maria žila se svým nemocným starým dědečkem. Sotva mohl chodit, opíral se o hůl. Každé ráno se dědeček, škubající bolestí, sotva dostal do Mariiny školky a posadil se tam na lavičku. Stařec se podíval na květiny a na tváři se mu objevil úsměv.
- Děkuji, Maria. Při pohledu na tvé krásné květiny zapomínám na bolest,“ řekl starý muž své vnučce.
Maria se v odpověď zasmála a květiny ještě více otevřely své barevné okvětní lístky. Jednoho dne se ale staly potíže. Pršelo s kroupami a větrem. Za pár minut byla Mariina školka zničena. Některé květiny vypadaly, jako by byly ostříhané nůžkami, jiné byly zlomené. Maria hořce plakala, když odstraňovala zlomené květiny. Druhý den opět svítilo sluníčko. Zalitá půda se zahřála a z kořenů květin, které v ní zůstaly, vyrašily nové výhonky. O týden později se na nich objevilo několik pupenů. Maria se zamračila a ani nešla do své školky. K jejímu překvapení děda každé ráno přicházel a seděl na lavičce v zahradě. Pohlédl na zničenou zahradu a na tváři se mu objevil úsměv.
-Z čeho máš radost, dědečku? - zeptala se ho Maria. - V mé zahradě už nejsou žádné květiny.
- Jsou-li květiny, radujte se z květin, nejsou-li květiny, radujte se z poupat,- usmál se stařec.
Maria si pozorně prohlédla nové výhonky a také se začala usmívat. Brzy Mariina zahrada znovu rozkvetla k radosti všech kolem.

Komu nebe pomáhá?

Lidé procházeli vesnicí. Utekli ze sousedního kraje před morovou epidemií. Mnozí byli vyčerpaní a prosili, ale vesničané fumigovali své domy kouřem a pevně zavřeli brány a okenice. Jen jeden rolník to nevydržel. Přinesl ze stodoly několik pytlů mouky a přikázal své ženě: "Upeč chleba, nemůžu se klidně dívat na horu, aspoň s něčím pomůžu." Žena začala péct chleba a rolník vyšel z brány s teplými bochníky chleba a rozdával ho hladovým. Jeden starý muž podal rolníkovi na oplátku tašku a řekl:
- Vezmi si to, dobrý člověče. Vzal jsem si tuto tašku z domova, ale moje rodina zemřela a já ji nepotřebuji.
Stařec vzal chleba, rozplakal se a šel dál. Sedlák se bál, aby se nenakazil, a hodil pytel do rohu stodoly. Tok uprchlíků byl obrovský a rolníkovi brzy došla mouka. Pak šel do mlýna a rozemlel zásobu obilí, která zbyla k výsadbě.
- Jsi blázen? Jak budete dál žít? - řekli sousedé rolníkovi.
"Mám dům a svou rodinu, ale tito nešťastní lidé nemají nic." Modleme se k Bohu, možná nám pošle jídlo a podporu,“ odpověděl rolník.
Ale v zimě musel péct chleba půl na půl s trávou. Jednoho dne moje žena uklízela stodolu a našla v rohu nějakou tašku.
- Podívej, manželi, tady jsou nějaké kamínky! - křičela manželka.
- Jeden starý muž mi to dal za chleba. To jsou drahé kameny! - zvolal rolník.
Sedlák koupil obilí, nového koně a pomáhal všem chudým lidem ve vsi. Na otázku, odkud pochází jejich bohatství, žena rolníka vždy odpověděla: - Nebe pomáhá dobrému člověku.

Nejlepší lék

V království se stalo neštěstí - princezna onemocněla. Po královském plese princezna zesmutněla a o týden později onemocněla. Doktoři nemohli nic dělat. O rok později princezna zeslábla tak, že se lékaři báli o její život.
Jednoho dne přijel do města ze zámoří slavný lékař. Král ho pozval do paláce. Doktor vešel a začal vyprávět o své cestě. Přitom bedlivě pozoroval princeznu. Zdálo se, že ho neposlouchá. Ve chvíli, kdy doktor řekl jméno své lodi, se v princezniných očích objevily slzy. Když zavolal kapitánovo jméno, dívčiny tváře zrůžověly.
- První léčebné sezení je u konce. Budeme pokračovat zítra,“ řekl lékař královně.
Následujícího dne se objevil lékař s mladým důstojníkem, v jehož rukou byla truhla.
- Toto je kapitán lodi. "Pomohl mi přinést léky," představil ho lékař.
Když společníci vstoupili do princezny, vykřikla.
"Má lásko, přivezl jsem ti zahraniční dary," položil kapitán truhlu k nohám princezny a padl před ní na kolena.
- Proč jsi mi na plese řekl, že nevěříš na lásku? - zašeptala princezna.
"Protože jsem se do tebe šíleně zamiloval, ale nedoufal jsem, že by se ti mohl kapitán líbit," odpověděl důstojník. V
Raci tiše odešli.
- Jak se cítí princezna? - zeptala se královna vzrušeně.
"Lék zabírá a princezna začala mluvit," odpověděl doktor.
- Co je to za úžasný lék? - zvolala královna.
- Nejlepším lékem pro člověka je člověk, pro dítě - matka a pro milence - milovaného člověka“ vysvětlil doktor s úsměvem.

Co je v práci nejdůležitější?

Velké královské hodiny se zastavily. Byly to královy oblíbené hodinky a nařídil královu vrchnímu hodináři, aby je co nejrychleji opravil. Mistr rozebral hodinky a viděl, že stříbrná pružina hodinek praskla. Nová byla pečlivě vyrobena podle vzoru staré pružiny. Ale nechtěla se vrátit na místo. Sešli jsme zkušené hodináře z celé republiky.
- Všechno je to o složení stříbra. Všichni víme, jaký je recept na přípravu starožitné stříbro"ztraceno," řekl jeden tlustý mistr důležitě.
"Musíme udělat pružinu méně pružnou," poradil starý muž.
- Musíme vyrobit ne stříbrnou pružinu, ale ocelovou. Moderní materiály jsou nejspolehlivější,“ arogantně poznamenal nejučenější mistr.
Hodináři o problému diskutovali dlouho. Někteří navrhovali udělat pro krále nový místo starého; jiní radili pozvat slavného mistra z jiné země. Jen jeden mladý mistr mlčel. Přešel k rozebraným hodinám a zvedl novou pružinu.
"Buď opatrný, jsi ještě mladý a málo zkušený," zvolal hlavní hodinář.
- Nesuďte podle vzhledu, ale podle skutků. "Už tři roky mám titul mistra," odpověděl mladík. Pak vložil pružinu do hodin a obratně jimi otočil. Cvak a pružina zapadla na místo. Mladík si natáhl hodinky a vydali se na cestu. Všechna jejich ústa se překvapením otevřela a někdo řekl: - Sto tipů nenahradí pár zkušených rukou..

nelži

Syn byl hrdý, že ho otec poslal samotného na jarmark prodávat slaměné klobouky. Mladík naložil klobouky do vozíku a vyrazil. Na rozcestí dvou cest se zastavil mladý rolník, aby si odpočinul. Sotva uvařil čaj, ozvalo se klapání kopyt a k mladíkovi přijel kočár, rovněž naložený slaměné klobouky.
- Hej, chlape, která cesta nás zavede rychleji na veletrh? - zeptal se rolník z vozu.
"Trochu si odpočiň," navrhl mladý muž, naštvaný, že má konkurenta.
Rolník odmítl a pak mladík ukázal rukou na správnou cestu, která vedla přes pole. Ležel, tato cesta byla třikrát delší než lesní cesta.
"Stejně se přede mnou nedostaneš," zamumlal mladík.
Poté, co si trochu odpočinul, jel po lesní cestě. Mladý muž už byl téměř na výstavišti, když se jeho kůň náhle zastavil. Mladík nevěřil svým očím, když viděl, že na cestě leží obrovský dub. Strom se nedalo obejít, museli jsme se otočit zpět a pak dlouhou cestou na pouť.
Když se syn vrátil domů, rozrušeně řekl svému otci:
- Prodal jsem málo klobouků, protože jsem přišel pozdě na veletrh. Silnici zablokoval strom. Kromě toho byl na veletrhu další obchodník s klobouky. Přelstil jsem ho a poslal jsem ho na dlouhou cestu, ale stále dorazil přede mnou.
-Pamatuj, synu: klamete lidi, klamete sami sebe, - řekl otec.
„Neklamal jsem sám sebe,“ překvapilo syna.
- Kdybyste ukázal rolníkovi správnou cestu, varoval by vás před stromem. Takže se ukázalo, že jsi oklamal sám sebe,“ vysvětlil otec.

Podobenství pro děti, napsaná moudře a dojemně, slouží jako výborná učebnice pro poznávání života. Děti už od útlého věku by měly vědět, že svět, i když jsou v něm strasti a strasti, je krásný. A až vyrostou, budou se snažit udělat tento svět ještě lepším místem, protože oni, vychovaní v lásce a laskavosti, to vše začnou stonásobně vracet.

Naučte se vstát

Jeden člověk měl znamení! Ten, kdo trhá bílá květina na hoře na Silvestra, bude šťastný. Hora, na které kvetl květ štěstí, byla začarovaná. Neustále se třásla a nikdo na ní nemohl zůstat. Ale všichni Nový rok byly odvážné duše, které se pokusily vylézt na horu.
Jednoho dne se také tři kamarádi rozhodli zkusit štěstí. Před odchodem na horu přišli za mudrcem přátelé, aby požádali o radu.
- Když spadneš sedmkrát, osmkrát vstaň, - poradil jim mudrc.
Na horu šli tři přátelé, všichni z různých směrů. O hodinu později se první mladý muž vrátil, pokrytý modřinami.
"Moudrc se mýlil," řekl. „Sedmkrát jsem spadl, a když jsem vstal poosmé, viděl jsem, že jsem ušel jen čtvrtinu hory. Pak jsem se rozhodl vrátit.
Druhý mladík přišel o dvě hodiny později, celý zbitý, a řekl:
- Mudrc nás oklamal. Sedmkrát jsem spadl, a když jsem vstal po osmé, viděl jsem, že jsem ušel jen třetinu hory. Pak jsem se rozhodl vrátit.
Třetí mladík přišel o den později s bílou květinou v rukou a nebyl na ní ani škrábanec.
-Nespadl jsi? - zeptali se jeho přátelé.
- Spadl jsem, možná jsem spadl stokrát, možná víckrát. "Nepočítal jsem," odpověděl mladík.
- Proč nemáš modřiny a odřeniny? - přátelé byli překvapeni.
"Než jsem šel do hory, naučil jsem se padat," smál se mladý muž.
- Tento muž se naučil nepadat, ale stoupat, což znamená, že v životě dosáhne jakéhokoli cíle! - řekl mudrc, když se dozvěděl o mladém muži.

Podobenství o tom, jak překonat strach

Zima byla krutá a kmen hladověl. Zdálo se, že zvířata v lese vymřela. Stáda jelenů šla tam, kde bylo tepleji, a zajíci a ptáci se schovávali. Lovci měli potíže ulovit jakékoli malé zvíře. Jednoho dne našli myslivci v lese medvědí doupě. Lov medvědů byl v kmeni zakázán. Medvěd byl považován za pána všech zvířat. Lidé z kmene věřili, že na něm závisí úspěšný lov v lese. Když se starý kmenový vůdce dozvěděl o medvědovi, řekl:
- Musíme jít zabít medvěda, jinak všichni zemřeme. Majitel lesa nám odpustí. Mnoho dětí a žen se již nemůže hýbat.
Bylo děsivé zabít majitele lesa, ale několik lovců vedených synem náčelníka se to rozhodlo udělat. Odvahu si lovci dodávali tancem a válečnými barvami. Ale jakmile se statečné duše přiblížily k doupěti, strach jim spoutal ruce a nohy a utekli. Potom kmenový vůdce nařídil svému synovi:
- Musíte jít zabít medvěda. Lovci kmene se možná bojí porušit zákon, ale syn náčelníka ne.
Tři dny si mladý lovec šetřil odvahu a vyrobil si nové těžké kopí. Nakonec se rozhodl. Večer přiběhl do tábora syn náčelníka s roztrhaným oblečením a třásl se strachy.
- Syn! Proč jsi nezabil medvěda? - rozzlobil se vůdce.
- Zabil jsem. Když ale majitel lesa spadl, strach se vrátil a já utekl.
- Synu, staneš se dobrým vůdcem, když si vzpomeneš na moje slova: " Pokud se bojíte, nedělejte to, pokud ano, nebojte se.“, řekl vůdce. Pak vzal vozík a šel za medvědem.

První kousek chleba

Jeden bohatý muž ztratil chuť k jídlu a oznámil: „Kdo mi uvaří něco chutného, ​​dostane sto zlatých.“
Mnoho kuchařů připravovalo pro bohatého muže různé pokrmy. Zkoušel jedno jídlo za druhým, ale všechny se mu zdály bez chuti. Jednoho dne přišel chudý muž k bohatému muži a řekl:
- Nepřinesl jsem jídlo, ale radu: "První kousek je vždy vynikající."
"Nesmysl, ve všech jídlech je první i poslední kousek stejně bez chuti," vykřikl rozzlobeně boháč a nařídil chudáka vyhodit.
Sluha se nad chudákem slitoval a dal mu kousek chleba. Pak měl chudák nápad. Druhý den ráno se převlékl za čaroděje, přišel k boháčovi a oznámil, že v lese pod nejvyšším smrkem je báječný chléb, který obnovuje chuť k jídlu.
"Ten lék si musíte najít sám, jinak to nebude fungovat," řekl chudák v přestrojení.
Bohatý muž chtěl tento chléb tak moc vyzkoušet, že se vydal s čarodějem do lesa. Celý den procházeli lesem a hledali nejvyšší smrk. Když se strom našel, boháč se potácel hlady a únavou, a tak okamžitě ukousl obrovský kus chleba a hltavě ho spolkl. Pak mu chudák vzal zbytek okraje a řekl:
- Zbytek dostanete, když uznáte, že první kousek je nejchutnější.
"Tento nádherný chléb ano, ale lidé nemají tak chutné jídlo," řekl bohatý muž.
Chudák se zasmál a řekl, že tento malý kousek dostal včera od sluhy. Boháč musel chudému dát sto zlatých.
- První sousto chutná nejlépe, když je opravdu první., - zasmál se chudák.

Běda, běda,“ povzdechl si manžel sedící na lavičce a po tvářích se mu koulely slzy proudem.
- Proč pořád kňučíš? - naštvala se manželka. - Pokud chcete být šťastní, buďte.
- Jak mohu být šťastný, když ke mně štěstí nepřichází? Ale na mou ubohou hlavu padají neštěstí jedno za druhým. Úroda nedozrála, střecha děravá, plot rozbitý a bolí mě nohy. "Ach, běda, běda," vykřikl muž.
Štěstí vyslyšelo tyto nářky a slitovalo se nad chudákem. Rozhodl se podívat do jeho domu. Štěstí zaklepalo na okno a řeklo: " Pokud chcete být šťastní, buďte".
"Počkej plakat, podívej, něco nám svítí v okně," zastavila ho manželka muže.
- Zatáhněte závěsy. Toto světlo mě oslepuje a brání mi truchlit,“ řekl muž své ženě a začal znovu vzlykat.
Manželka zatáhla závěsy, sedla si k němu na lavičku a také začala plakat. Pořád tak sedí a stěžují si na svůj mizerný život. Štěstí překvapilo a odletělo pryč.

Sedm dveří

Vnuk přišel navštívit svého dědečka. Stařec se ho začal vyptávat na jeho záležitosti, ale vnuk byl mlčenlivý.
"Vypadáš unaveně, jako bys žil těžký život," poznamenal dědeček.
"Máš pravdu, v mém životě není nic dobrého," povzdechl si vnuk.
"Připravil jsem dárek, abych rozptýlil tvůj smutek," řekl děd. - Ano, dal jsem to do šuplíku sekretářky a zapomněl jsem který.
Sekretářka mého dědečka byla stará, s mnoha dveřmi.
"To nevadí, rychle ho najdu," ušklíbl se vnuk a začal otevírat jedny dveře za druhými.
Brzy se našel dárek a pod ním ležela poznámka: " V životě je mnoho dveří a za jedním z nich je dar od osudu.. Moudří říkají: " Musíte zaklepat na sedm dveří, aby se jedny otevřely."".

Pán nebo sluha

Jednoho dne přišel k učiteli bohatý pán a řekl:
"Pravděpodobně si mě nepamatuješ, ale já jsem si celý život pamatoval tvoje lekce." "Buďte pány svých citů - vůle, rozumu, vytrvalosti," řekl jste nám. Tato slova mi pomohla dosáhnout všeho.
"To jsem rád," usmál se učitel. - Ale proč jsi zase přišel?
- Pomozte mi vyrovnat se s jedním pocitem. Život je krutý a často jsem musel své dlužníky připravit o přístřeší a půdu. Nedávno Vzpomínky na ně mi nedají spát.
- Vaše srdce není zatvrzelé, slyší-li hlas svědomí. Člověk musí tomuto pocitu sloužit. Buď pánem vůle a rozumu, ale služebníkem svědomí"Můj student," řekl učitel.

Přichází večer, nad městem padá tma a děti jdou do svých postelí sladce usnout. Než si ale každé dítě začne užívat příjemné sny, rádo naslouchá pohádky které zůstanou ve vašem srdci po zbytek vašeho života. Proč tedy nespojit podnikání s potěšením a nečíst svému dítěti v noci? užitečná a poučná podobenství pro děti.

Podobenství je krátký příběh, která obsahuje moudrost našich předků. Podobenství pro děti jsou často poučné příběhy na nějaké téma. morální téma. Dříve byly používány jako jeden ze způsobů výchovy dětí, protože jsou srozumitelné každému dítěti, snadno zapamatovatelné a co nejblíže realitě. Tím se podobenství liší od bajek, které jsou velmi alegorické a pro mladé posluchače ne vždy srozumitelné. Dětská podobenství hovoří o přátelství, rodině a rodinných hodnotách, dobru a zlu, Bohu a mnoha dalších.

Biblická a pravoslavná podobenství pro děti

Po mnoho staletí byla Bible nejslavnější knihou na celém světě. Nejsou to jen posvátné texty pro křesťany, ale také největší památka kulturního dědictví lidstva. Biblická podobenství se nacházejí na stránkách Starého a Nového zákona. Samozřejmě, že pro malé děti bude těžké pochopit všechen ten posvátný význam, který se skrývá v biblických textech, ale s pomocí rodičů je dítě pochopí. Mezi nejznámější ortodoxní podobenství pro děti patří podobenství „O marnotratném synovi“, „O celníkovi a farizeovi“, která vyprávějí dětem o milosrdenství a odpuštění, podobenství „O milosrdném Samaritánovi“, které učí děti laskavosti a soucitu, a mnoho dalších. Ježíš Kristus velmi často komunikoval se svými následovníky v podobenstvích, protože pomáhají pochopit význam všech skrytých věcí.

Krátká podobenství pro děti

Některé děti, zejména velmi malé, nemají rády dlouhé příběhy, je pro ně mnohem snazší porozumět krátkým textům s jednoduchými závěry. V tomto případě můžete krátká podobenství pro děti číst dítěti každý večer. A pokaždé poučný a zajímavý příběh, který zůstane v paměti.

Zvláště doporučujeme podobenství o přátelství pro děti- například podobenství o hřebech. Děti velmi často řeknou svým přátelům a rodině něco zlobného a špatného. Toto podobenství jim pomůže pochopit, jak důležité je vážit si blízkých a neurážet je nedbalými slovy.

Pro naši mladší generaci jsou asi nejužitečnější dětská podobenství o dobru a zlu. Koneckonců, dítě nemá životní zkušenost, takže je pro něj těžké rozeznat špatné od dobrého, dobré od zlého, bílé od černého. Takové základní pojmy je nutné dítě naučit a podobenství o dobru a zlu budou pro děti nejužitečnější. Doporučujeme přečíst: „Hodná liška“, „Dědeček a smrt“.

Podobenství vás mohou naučit všechno. Nejdůležitější a nejužitečnější malé příběhy jsou podobenství o rodině a rodinných hodnotách, protože v našem životě není nic důležitějšího. Zvláště pro děti je užitečné číst podobenství o matkách, o lásce, o dobrém a zlém, o pravdě a lži.

Učte a vzdělávejte své dítě od raného dětství, pak v budoucnu vyroste dobře a dobře hodný člověk, reagující na utrpení druhých, milosrdný a čestný. Jedině tak se náš svět stane laskavějším a čistším!

Od dávných dob mnoho národů používalo podobenství jako rychlé a účinná metoda vštěpovat dětem základní životní pojmy a hodnoty. Vzhledem k tomu, že podobenství je krátký příběh, bude mít dítě dostatek trpělivosti jej doposlouchat až do konce. A fascinující forma a zajímavé, srozumitelné postavy malému neposedovi zprostředkují: co je dobro a zlo, co je láska a úcta ke starším, stejně jako mnoho dalších důležitých věcí.

Je velmi důležité, aby podobenství negativního hrdinu neodsuzovalo, nezesměšňovalo jeho nedostatky, ale zároveň na ně stále poukazovalo, aby dítě pochopilo, jak jednat a co nedělat.

Příběhy, které jsou základem každého podobenství, vyprávějí dětem jazykem, kterému rozumí, co je skutečný život a s jakými obtížemi se mohou na této obtížné cestě setkat. A co je nejdůležitější, v každém podobenství lze najít více než jedno východisko ze současné situace.

Mnoho rodičů se bohužel domnívá, že v raném stádiu vývoje jejich dítě není schopno vnímat podobenství jako taková. Tento názor je chybný. Můžete začít číst podobenství dítěti od kolébky. Samozřejmě, že zpočátku nemusí pochopit jejich skutečný význam, ale na podvědomé úrovni stopa v každém případě zůstane.

Krátká podobenství pro děti

Již od útlého věku přispívají podobenství k formování malé osobnosti správný postoj světu, sobě a svým činům. Zajímavé také je, že v procesu utváření tohoto vztahu dítě začíná chápat, že si musíte vážit toho, co máte.

Čtení krátkých podobenství dává dětem příležitost sdílet radost i smutek se svými hrdiny, a to je zase naučí empatii, soucitu a milosrdenství.

Dobrá podobenství zbaví dítě úzkostných myšlenek, rozvinou důvěru v jeho schopnosti a pomohou mu vzdát se projevů chamtivosti a vychloubání. Krátká podobenství mohou dítěti přístupnou formou ukázat, že závist je špatná, a pokud něco chce, musí na tom pracovat a dosáhnout svého. „Práce“ v tomto věku přirozeně znamená dobré chování, poslušnost, studium a tak dále.

V nízký věk, zhruba do šesti nebo sedmi let, jsou krátká podobenství ideální pro čtení dětem. Dítě je snadno vnímá, ale zároveň fantazie kreslí barevné obrázky a je obohacena Lexikon. Velmi brzy si všimnete, že je pro dítě stále snazší vyjádřit své myšlenky, už se tak často nehrne do bojů na dvoře, ale snaží se rozhodnout konfliktní situaceústně.

V příběhu, který je na první pohled krátký, je tolik hlubokého smyslu... Mluvit jednoduchými slovy, demonstrují dítěti, že život je mnohostranný a dělit tu či onu událost na dobrou nebo špatnou je nesmyslné. Když si promyslíte jakoukoli situaci, můžete ji obrátit ve svůj prospěch a podle definice neexistují žádné beznadějné situace.

Podobenství pro děti: čti

Všichni víme, jak užitečné je číst dětem knihy, zvláště podobenství. Pojďme zjistit proč. Jak víte, všichni psychologové a učitelé bezpodmínečně souhlasí s tím, že čtení podobenství pro dítě je prostě nezbytné. Na rozdíl od pohádek, které do značné míry zkreslují skutečnou realitu tím, že jejich hrdiny jsou mluvící zvířata a často zcela fiktivní bytosti, podobenství vyjadřují realitu co nejpřesněji, jejich hrdinové jsou velmi skuteční lidé, jejich činy můžeme každý den pozorovat na vlastní kůži. život taky. Mnoho učitelů se navíc domnívá, že čtení podobenství je vhodné i na úrovni nitroděložní vývoj Je to možná mýtus, ale tato praxe nepřinese nic špatného.

Spolu s již zmíněnými blahodárnými účinky nám čtení podobenství dětem může přinést do života:

• Harmonie ve vztazích s vaším milovaným dítětem. Zamyslete se a upřímně si odpovězte na otázku: „Kolik času věnuji vnitřnímu světu svého dítěte? Bohužel zběsilé tempo života, kdy jsme nuceni tvrdě pracovat, abychom sobě a své rodině zajistili slušnou životní úroveň, nám jen zřídka dovolí
• promluvte si se svým dítětem od srdce k srdci. Často jsme ochuzeni o možnost říci dítěti, co je dobré a co špatné, rozebrat a vyvodit závěry ze situace, která se stala ve školce, na dvoře, ve škole a podobně. Veškerá komunikace mezi moderními rodiči a jejich dětmi spočívá v tom, že půjdete společně do obchodu koupit další hračku. Mnoho otců a matek tak uklidňuje své svědomí a mylně se domnívá, že to stačí. Ale rodinná tradice společného večerního čtení podobenství vám dá mnohem víc.
• Dítě se uklidňuje a dostává odpovědi na své otázky. To si nemysli Malé dítě je bez zážitků, naopak je ve věku, kdy je v jeho duši zmatek a jeho mysl neustále pracuje a snaží se samostatně pochopit tajemství vesmíru, přirozeně na primitivnější úrovni, než se děje v dospělý. Pomozte svému miminku! Přečtěte mu krátká podobenství, dejte mu odpovědi a podněty k dalšímu přemýšlení.
• Rozvíjí se inteligence dítěte. Čtěte častěji mužíček krátká podobenství na noc, před spaním je jeho stav uvolněný, je klidný a nejlépe vnímá informace. Zkuste společně s dítětem diskutovat o tom, co čtete, pozorně naslouchejte jeho názoru. Vezměte prosím na vědomí, že jazyk podobenství je jednoduchý a srozumitelný; brzy bude na této úrovni mluvit i vaše dítě! A budete se jen divit, jak je rozumný a že mluví jako dospělý.
• Vzbudit v dítěti lásku ke čtení. Podobenství opět na rozdíl od pohádek vyprávějí o životě dospělých. Proto je pro děti zajímavější číst je spíše než pohádky. Lásku ke čtení lze jen stěží přeceňovat, navíc děti odvádí od televize, tabletu a dalších „nedostatků“ moderního století. Neztrácejte čas, čtěte dětem podobenství, dokud jsou v raném věku, pak už může být pozdě, protože dítě bude ovlivněno špičkovou technologií, knihy budou opuštěny, hodnoty budou zkreslené a vy budete nemůžou nic dělat.
• Rozvoj představivosti, analytického myšlení a schopnosti důstojně překonávat situace u dítěte, i ty nejobtížnější. Na příkladu hlavních postav podobenství dětem vypráví, jak se chovat k přátelům a starším lidem, a také jak hledat způsoby, jak vyřešit kontroverzní problémy. Tak se v mysli dítěte formuje model vztahů a chování s různými lidmi a dítě začíná chápat hranice toho, co je dovoleno.

Moudrá podobenství pro děti

Bez ohledu na to, jak triviální to může znít, podobenství obsahují prastarou moudrost, která se shromažďuje po více než jednu generaci. Málokdo z nás dokáže volit slova a vyjádřit význam toho či onoho poučení tak stručně a přesně.

Moudrá podobenství ukáží dítěti skutečný smysl a hodnotu života, naučí, že dobré skutky vůči druhým lidem jsou prospěšné a především jemu samotnému. Je zvláštní, že děti jsou k takovému vnímání lépe nakloněny než kterýkoli dospělý, pravděpodobně proto, že jejich mysl a vědomí ještě nejsou zaneseny myšlenkami moderní společnosti.

Poučná podobenství pro děti

Poučná podobenství předvedou mladému průzkumníkovi vesmíru, že vše tajné se definitivně vyjasní a zlo bude definitivně potrestáno.

Dítě se naučí dívat se na své jednání očima druhého člověka, jakoby zvenčí. Časem pochopí, že před spácháním jakéhokoli činu je třeba se zamyslet nad tím, zda tím neublíží svému kamarádovi nebo jen náhodnému kolemjdoucímu. Podobenství navíc dítěti pomůže uvědomit si, že některé jeho touhy je třeba odsunout do pozadí a některých je třeba se zcela bát a bojovat proti nim.

Zda budete svému nejmenšímu číst podobenství nebo pohádky, je samozřejmě na vašem rozhodnutí. Už v raném věku však stojí za to vyzkoušet několik způsobů komunikace s dítětem, které mu pomohou dostat se do pohody ve světě plném rozporů, falešných soudů a marnivosti.

Kreativita je známá již od starověku a vždy byla používána jako mocný prostředek vzdělávání. Důvodem je, že příběhy, z nichž každé podobenství pro děti stojí, jsou jim co nejblíže reálný život a proto srozumitelné pro každého. Pomáhají také identifikovat neřesti, aniž by přímo odsuzovaly konkrétní osobu. Pojďme si ty nejzajímavější z nich připomenout a podívat se, jak je můžete využít pro vzdělávací účely při komunikaci s dětmi.

O tom špatném a dobrém

Jednou šli pouští dva přátelé. Unavení dlouhou cestou se pohádali a jeden ukvapeně dal druhému facku. Soudruh vydržel bolest a viníkovi nic neřekl. Právě jsem napsal do písku: "Dnes jsem dostal facku od přítele."

Uběhlo ještě pár dní a ocitli se v oáze. Začali plavat a ten, kdo dostal facku, se málem utopil. První soudruh přišel včas na pomoc. Pak druhý vytesal na kámen nápis, který říkal: nejlepší přítel zachránil ho před smrtí. Když to jeho soudruh viděl, požádal ho, aby vysvětlil své činy. A druhý odpověděl: „Udělal jsem do písku nápis o přestupku, aby ho vítr rychle smazal. A o spáse – vytesal ji do kamene, aby nikdy nezapomněl na to, co se stalo.“

Toto podobenství o přátelství pro děti jim pomůže pochopit, že špatné věci nelze dlouho uchovávat v paměti. Ale na dobré skutky jiných lidí by se nikdy nemělo zapomínat. A ještě jedna věc - musíte si vážit svých přátel, protože v těžkých časech se často ocitnou vedle člověka.

O lásce k matce

Neméně důležité jsou vztahy mezi členy rodiny. Často dětem vysvětlujeme, že by měly projevovat úctu svým rodičům a starat se o ně. Ale podobenství pro děti, jako je to níže, řeknou všechno lépe než jakákoli slova.

U studny seděl starý muž a tři ženy a vedle nich si hráli tři chlapci. První říká: "Můj syn má takový hlas, že všichni budou slyšeni." Druhý se chlubí: "A ten můj může ukazovat taková čísla - budete se divit." A jen třetí mlčí. Starý muž se k ní obrátí: "Proč neřekneš o svém synovi?" A ona odpovídá: "Ano, není na něm nic neobvyklého."

Ženy tedy přinesly vědra plná vody a stařec s nimi vstal. Slyší: první chlapec zpívá a zní jako slavík. Druhý kolem nich objíždí jako kolo. A teprve třetí přistoupil k matce, vzal těžká vědra a odnesl je domů. První dvě ženy se ptají starého muže: "Jak se ti líbí naši synové?" A on odpovídá: „Kde jsou? Vidím jen jednoho syna."

Právě tato krátká podobenství pro děti, blízká životu a srozumitelná všem, naučí děti skutečně si vážit svých rodičů a ukázat skutečnou hodnotu rodinných vztahů.

Lhát nebo říkat pravdu?

V pokračování tématu si můžeme připomenout další nádherný příběh.

Tři chlapci si hráli v lese a nevšimli si, že nastal večer. Báli se, že je doma potrestají, a začali přemýšlet, co dělat. Mám rodičům říkat pravdu nebo lhát? A takhle to celé dopadlo. První přišel s příběhem o vlkovi, který ho napadl. Jeho otec se o něj bude bát, rozhodl se a odpustí mu. Jenže v tu chvíli přišel lesník a hlásil, že žádné vlky nemají. Druhý řekl matce, že přijel za dědou. Hle, už je na prahu. Tím byly odhaleny lži prvního a druhého chlapce a ve výsledku byli dvakrát potrestáni. Nejprve za to, že se provinil, a pak za to, že lhal. A teprve třetí přišel domů a řekl vše, jak se to stalo. Jeho matka udělala malý hluk a brzy se uklidnila.

Taková podobenství pro děti je připravují na to, že lhaní situaci jen komplikuje. Proto je v každém případě lepší nevymýšlet si výmluvy a neskrývat svou vinu v naději, že se vše vyřeší, ale rovnou přiznat nepravost. Jedině tak si udržíte důvěru rodičů a nebudete mít výčitky svědomí.

O dvou vlcích

Stejně důležité je naučit dítě vidět hranici mezi dobrem a zlem. To jsou dvě morální kategorie, které budou člověka vždy provázet a možná i bojovat v jeho duši. Mezi velké množství Mezi poučnými příběhy na toto téma se pro děti jeví jako nejsrozumitelnější a nejzajímavější podobenství o dvou vlcích.

Jednoho dne se zvídavý vnuk zeptal svého dědečka, vůdce kmene:

Proč se objevují špatní lidé?

Na to starší moudře odpověděl. Zde je to, co řekl:

Na světě nejsou žádní špatní lidé. Ale každý člověk má dvě stránky: temnou a světlou. První je touha po lásce, laskavosti, soucitu, vzájemném porozumění. Druhý symbolizuje zlo, sobectví, nenávist, destrukci. Jako dva vlci spolu neustále bojují.

"Chápu," odpověděl chlapec. - Který z nich vyhraje?

"Všechno záleží na člověku," uzavřel dědeček. - Vlk, který se nakrmí nejvíce, vždy vyhrává.

Toto podobenství o dobru a zlu pro děti to objasní: za mnohé, co se v životě děje, může sám člověk. Proto je nutné myslet na všechny své činy. A přejte druhým jen to, co si přejete sami.

Ach ježek

Další otázka, kterou si dospělí často kladou: "Jak vysvětlit dítěti, že nemůžete slepě věřit všem kolem sebe?" Jak ho naučit rozebrat situaci a teprve potom se rozhodnout? V tomto případě přijdou na pomoc podobenství pro malé děti podobné tomuto.

Jednou se potkali liška a ježek. A rusovlasá žena, olizující si rty, poradila svému partnerovi, aby šel ke kadeřníkovi módní účes"pod želvou." "Ostny dnes nejsou v módě," dodala. Ježek byl potěšen takovou péčí a vyrazil. Je dobře, že cestou potkal sovu. Když se pták dozvěděl, kam, proč a na čí radu jde, řekl: „Nezapomeňte se zeptat na další okurkové mléko namazal a osvěžil mrkvovou vodou.“ "Proč je to?" - nechápal ježek. "A aby tě liška mohla lépe sežrat." Hrdina si tedy díky sově uvědomil, že ne každé radě lze věřit. A přesto ne každé „laskavé“ slovo je upřímné.

kdo je silnější?

Podobenství často připomínají lidové pohádky, zvláště pokud jsou hrdiny přírodní síly obdařené lidskými vlastnostmi. Zde je jeden takový příklad.

Vítr a slunce se hádaly, kdo z nich je silnější. Najednou vidí jít kolemjdoucí. Vítr říká: "Teď mu strhnu plášť." Foukal ze všech sil, ale kolemjdoucí se jen pevněji zahalil do šatů a pokračoval v cestě. Pak začalo sluníčko hřát. A muž si nejprve spustil límec, pak rozvázal opasek a nakonec si svlékl plášť a přehodil si ho přes paži. Tak se to děje v našem životě: s láskou a vřelostí můžete dosáhnout více než s křikem a silou.

O marnotratném synovi

Nyní se poměrně často obracíme k Bibli a nacházíme v ní odpovědi na mnohé morální otázky. V tomto ohledu je třeba si zvláště všimnout podobenství v něm uvedených a vyprávěných Ježíšem Kristem. Řeknou dětem více o dobrotě a potřebě odpuštění než dlouhé pokyny od rodičů.

Každý zná příběh o marnotratném synovi, který vzal svůj díl dědictví po otci a odešel z domova. Zpočátku vedl veselý, nečinný život. Peníze ale brzy došly a mladík byl připraven k jídlu i s prasaty. Byl však odevšad vyhnán, protože zemi zasáhl hrozný hladomor. A hříšný syn si vzpomněl na svého otce. Rozhodl se jít domů, činit pokání a požádat, aby se stal žoldnéřem. Ale když otec viděl, jak se jeho syn vrací, byl šťastný. Zvedl ho z kolen a nařídil hostinu. To urazilo staršího bratra, který svému otci řekl: „Celý život jsem byl vedle tebe a dokonce jsi mi ušetřil dítě. Promrhal všechno své bohatství a ty jsi nařídil, aby mu zabili vykrmeného býka." Na to moudrý stařec odpověděl: „Ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, půjde k tobě. Musíte se radovat z toho, že váš bratr vypadal, že zemřel, ale nyní ožil, byl ztracen a byl nalezen.“

problémy? Vše je řešitelné

Ortodoxní podobenství jsou pro starší děti velmi poučná. Populární je například příběh o zázračné záchraně osla. Zde je jeho obsah.

Jeden selský osel spadl do studny. Majitel tlačil. Pak jsem si pomyslel: „Osel už je starý a studna je vyschlá. Přikryji je zemí a vyřeším dva problémy najednou." Zavolal jsem sousedům a dali se do práce. Po chvíli se rolník podíval do studny a uviděl zajímavý obrázek. Osel shodil shora padající zemi ze zad a rozdrtil ji nohama. Brzy byla studna naplněna a zvíře bylo nahoře.

Tak to v životě chodí. Pán na nás často posílá zdánlivě nepřekonatelné zkoušky. V takové chvíli je důležité nezoufat a nevzdávat se. Pak bude možné najít cestu ven z jakékoli situace.

Pět důležitých pravidel

A obecně, ke štěstí toho moc nepotřebujete. Někdy stačí dodržet pár jednoduchých pravidel, která jsou pro dítě srozumitelná. Zde jsou:

• vyžeň nenávist ze svého srdce a nauč se odpouštět;
• vyhnout se zbytečným obavám - častěji se nenaplní;
• žij jednoduše a važ si toho, co máš;
• dát více druhým;
• Pro sebe očekávejte méně.

Tato moudrá úsloví, na kterých je postaveno mnoho podobenství pro děti i dospělé, vás naučí být tolerantnější k ostatním a užívat si každodenního života.

moudrý muž

Na závěr bych se rád vrátil k textu dalšího podobenství pro děti. Je o cestovateli, který se usadil v neznámé vesnici. Muž velmi miloval děti a neustále pro ně vyráběl neobvyklé hračky. Tak krásné, že je na žádném veletrhu nenajdete. Ale všechny byly bolestně křehké. Dítě si hraje a ejhle, hračka už je rozbitá. Dítě pláče a pán už mu dává nový, ale ještě křehčí. Vesničané se muže zeptali, proč to dělá. A mistr odpověděl: „Život je pomíjivý. Brzy někdo dá vašemu dítěti jeho srdce. A je velmi křehký. A doufám, že moje hračky naučí vaše děti starat se o tento neocenitelný dar.“

Každé podobenství tedy připravuje dítě na náš těžký život. Nenápadně vás učí přemýšlet o každém svém činu, dát jej do souvislosti s morálními normami akceptovanými ve společnosti. Dává jasně najevo, že duchovní čistota, vytrvalost a připravenost překonat jakékoli protivenství vám pomohou důstojně procházet cestou života.